Můra z lesa

Po neplánovaně dlouhé době dvou týdnů vyrážím zpět. První týden jsem strávila léčením sebe a druhý dohledem nad naším patnáctiletým kočičím panem.
Tentokrát mám v plánu jít jen pět až šest dní, poté mám narozeninám a ráda bych byla doma s manželem a našimi kočičími dětmi. Po té mé zkušenosti kdy mi bylo zle už ani nemám v plánu dojít Stezku v kuse. Půjdu a uvidím jak to půjde:)
Dnes jde se mnou i manžel, jedem autem do Šluknova a z něj vlakem do Horní Poustevny, kde jsem skončila. Nestíháme o pár minut plánovaný vlak, šlapeme až od lehce po dvanácté. Svítí sluníčko a na můj vkus je až moc velké vedro. Moc jsem toho nenaspala a to vedro mi nedělá úplně dobře.

Prvních pár kilometrů je po silnici, což je dnes vyloženě peklo a celou dobu vyhlížím odbočku za Severní. Těším se do lesa. Cestou tam bylo naštěstí pár hezký baráčků, alespoň bylo na co koukat. Už jsme na žluté, v lese a je lépe. U prvního sezení si dáme oběd. Je to hezká útulna, nejraději bych vytáhla spacák a šla spát. Ale cíl je dnes dojít zpět k autu.
Cestu lesem směrem k nejsevernějšímu bodu si vyloženě užívám. Poté se začne projevovat moje únava, vedro a to že jsem toho za poslední dva týdny moc nenachodila. Začínají mě bolet nohy, po cca 13km. Na to nejsem úplně zvyklá.

Od nejsevernějšího bodu vede kousek cesta vedle Severního potoku, který i několikrát přelézáme. Mám ráda lesní potůčky a líbí se mi tady.
Podél hranice pokračujeme dále po modré. Cestou přemýšlím, že dnes přespím raději pod střechou. Ve stanu mi je sice lépe, ale nedaří se mi tam kvalitně vyspat. Naštěstí najdu penzion přímo ve Šluknově, uf.

Sem tam si užívám výhledy, po těch se mi stýskalo. Jen nám pomalu dochází voda a mě i síly. Dokonce si i vyměníme batohy. Manžel nesl jen jídlo a jednu vodu, já už plnou váhu.
Docházíme na rozcestí Nové Hraběcí, po silnici do Šluknova k autu a pro vodu a jídlo do Tesca.
Jsem úplně hotová tak mě manžel zaveze na penzion. Dám si zaslouženou sprchu, jídlo, napsat příspěvek a spát..

Najito 25 km
Vyjito 505 m
Sejito 506 m