Můra z lesa

Dneska spánek jakž takž, ale nestěžuju si. Vyrážím před půl devátou směr Německo. Hned za hranicemi je první vyhlidka, jen na města, to mě úplně nebere.

Vylezu ke Krkavčím kamenům, na výhled u varhan. Poté k bývalému lomu Schwarzes Loch, hezké místo. Jsem ráda, že jsem včera zůstala na ubytování, už od německých hranic je všude terén, na kterém by se mi v dešti (po dešti) šlo hodně špatně.

Projdu kousek německé silnice a na výhled Jánské kameny. Při výhledu na Hvozd přemýšlím zda ho nevynechat, ale nedá mi to. Jde se tedy na horu. Při finálním výstupu si připadám jako horolezec a opravdu jsem ráda, že to jdu za sucha. Leze se tam docela kolmo a po velkých kamenech.

Výjde se hned u restaurace, přemýšlím zda se tu zdržím. Obsluha umí naštěstí lehce česky tak se optám o presso, mají. S jídelním lístkem si jdu sednu, ale když vidím ty ceny zůstávám jen u kafe. Za 160Kč. A bylo hnusný.
Pod rozhlednou v restauraci chvíli čekám na obsluhu abych si zaplatila vstup, nějak mě to tady nebaví tak ji vynechám a jdu dál. Hlavně už z Německa.

Dochází mi voda tak doufám, že bude v Kočičí studánce. Nacházím však jen něco plné bordelu a much, to se mi filtrovat nechce. V přístřešku na stole však zažívám první trail magic! Je tu nový samoobslužný bar, beru vodu, kofolu a konečně si dám oběd.

Projdu Petrovice a hurá zpátky do lesa, kde mi je nejlépe. Před přístřeškem Pod Loupežnickým vrchem mě začne bolet břicho tak chvíli posedím. Nejspíš je to hlady, moc jsem toho dnes nesnědla, nacpu do sebe tyčku. Lehce se to zlepší, jde se dále. Snad někde najdu nějakou vodu. Využívám každé sezení, sním další kousek tyčky.

Vodu nacházím před Horním Sedle, filtruji dva litry a minimálně půl litru hned vypiju. Je mi lépe. Před Sedlem se pokochám výhledy, cestou popovídám s paní s pískem.

Po chvíli potkám číču, která vypadá jako jedna z našich venkovních. Je ukecaná a mazlivá, chvíli si u ní sednu do trávi. Skoro bych řekla, že bude každou chvíli rodit. Snad ji tu chudáka nikdo nevyhodil aby se nemusel starat o koťata.
Kdo máte kočky tak je prosím kastrujte;)
Dnes mám opět cíl ubytování tak číču nechám samotnou (i když nerada) a jde se.
Vylezu na Žraloka, opět si zahraju na horolezce. Chvíli přemýšlím i jestli nejdu špatně, ale je tu červená.

Dojdu k Bílým kamenům, kde chvíli dumám kde že jsou ty prdelky. Po chvíli to vzdám a dojde mi, že jsou vlastně vidět z dálky. Ehm.
Hezké 😉
Spím na hotelu v Jítravě, vzhledem k ceně to beru jako dárek k narozeninám sama sobě. Je to vícero budov tak nejdříve musím najít recepci a zpátky k ubytku. Na pokoji jsem až v osm, je krásný a s klimatizací. Co nechápu, že je na chodbě. Takže tam je zima a v pokojíku to je znát jen lehce. Zase někdo přemýšlel.. 🙂
Při usínání (které se mi vůbec nedaří) vážně přemýšlím, že si dám druhou peřinu na zem do chodbičky a budu spát tam.

Najito 32 km
Vyjito 834 m
Sejito 1125 m