Můra z lesa

Konečně zase vyrážím, tentokrát bez plánů (krom těch kde přespat v Krkonoších). Pokračuji z Albrechtic u Frýdlantu, kousek se mnou jde opět manžel a po pár metrech se nechám přesvědčit a bere mi batoh. Jde se mi nějak lehce..
Hned na začátek máme lehčí výstup okolo Kančího vrchu a poté trochu větší na Špičák. Tady jsem ráda, že tam lezu bez zátěže.

Nahoře si s výhledem dáme rychlou sváču, ujdeme spolu ještě pár metrů a nastává mé neoblíbené loučení. Dál dolů pokračuji s uslzenými oči sama, což úplně nejde:)

Těším se vyhlídku Skalní hrad, ale dole zjistím, že tam bez pomoci asi nevylezu. Jsem člověk co brká i na rovině a z těch kamenů mám trochu strach. Tak vyhlídku oželím a pokračuji po NS Oldřichovské bučiny.
Sejdu do Oldřichovského sedla, dám si rychlé studené pití a poté vystoupám to, co jsem prve sešla. I něco navíc. Cestu si moc užívám, dám i rychlou pauzu na pozdní oběd.
V bistru Hřebínek poprosím o dotočení vody a na rozcestí chvíli přemýšlím kterou cestou dále. Najdu svoji žlutou a přemýšlím, zda se dále držet Stezky nebo následné stoupání obejít. Vyhrává Stezka a výstup na Ptačí kupy, po finálním výlezu nahoru toho lituji. Tyhle lezecké úseky a navíc s batohem nějak nedávám.

Cesta na Holubník taky není nic moc, skáču kolem bahna. A výhled zase asi jen lezmo po kamenech,achjo. Na rozcestí Bílá smrt si dám poslední dnešní pauzu na jablíčko.

Po žluté vystoupám na Černou horu a Sněžné věžičky. Obě vyhlídky míjím rovnou, dneska už nikam nešplhám. Jen na nadcházející rozhlednu Na Čihadle (existuje menší rozhledna?:) si vylezu.

Pomalu bych ráda našla nějaké místo na spaní. Dojdu ještě kousek po modré a okolo osmé u rozcestí Pod Uhlířskou skálou stavím stan.
Naštěstí jsem to po té době nezapomněla, udělám si večeři a v devět už jsem zalezlá ve spacáku. Nemám signál a musím oželit tradiční večerní hovor s mužem, jen si vyměníme pár zpráv díky inreach. Jsem po dnešku úplně hotová tak doufám, že se trochu vyspím..

Najito 28 km
Vyjito 1165 m
Sejito 848 m