Opět jsem se nevyspala.. Pokusy o spánek vzdávám v pět a do šesti alespoň ještě ležím. Před sedmou jsem na cestě. Jsem ráda, že jsem včera s hledáním místa na spaní nečekala ještě dál. Kdo ví, kde bych spala.
Hned na začátek mě čeká docela nepříjemny sestup, samé kamení a úzká pěšinka.
U Bečkovského vodopádu dobírám vodu. Cesta pokračuje skrz louky, díky rose mám úplně mokré boty. Po tom se mi úplně nestýskalo.
Jak jsem nevyspalá tak mi to vůbec nešlape, výstup na Jánský vrch si náležitě užívám, uf. Na Krausově vyhlídce vyždímu ponožku, vložky z bot a chvíli odpočívám a schnu. Dá mi zabrat se donutit vstát, ale povede se.
Dál mě čeká sestup dolů neexistující cestou. Ta cesta tady kdysi dávno možná byla, ale teď je to úplně rozježděné od motorek. Tohle byl zatím nejhorší úsek, dost často jsem nevěděla kudy dál a bála se. Jednou mi i podklouzly nohy a vzala jsem to po zadku.
Když se mi konečně podaří sejít (spíše slézt) jdu najít kde mi ta zelená měla vést. Buď jsem slepá nebo tam z téhle strany ani není.
Cesta dál kopíruje hranice, alespoň se díky hraničním kamenům dá snáze odhadovat cesta.
Dnes mi Stezka dává zabrat a volím opět nocleh pod střechou abych se alespoň vyspala. Po zelené si dám zase „příjemný“ výstup a poté docela příjemná cestička po rovině. Trochu si to dnes zkrátím a zahýbám kolmo na Horní Adržbach. V první restauraci (hostinec U Tošováka) si dám oběd a kafe. To mi i díky příjemné obsluze lehce dobije energii.
Dál jdu po červené, minu vchod do skal (ty si dám na podzim až tu bude méně lidí). Po červené dojdu až na hotel.
🐾 27km
⬆️ 699 m
⬇️ 862m
Můra z lesa 
Napsat komentář