Zase na chvíli dospáno, ani se mi z hotelu (Orlík) nechce jak se mi tu líbí a odcházím až v 11. V Teplicích si vyzvednu balíček s jídlem z domova a koupím nějaké ovoce. Z města šlapu dobu po asfaltu a po sluníčku. Alespoň si dám cestou jablko.
Konečně zajdu do lesa. U první lavičky před Vernéřovicema si dám oběd. Cestou skrz se zdržím u místní číči.
Na rozcestí u milníku stezky me dožene další skoro stezkař (jde si na dva dny podle sebe), pokračujeme spolu.
Po modré, užiju si první výstup k rozcestí Honské Sedlo a další výstup na Honský Špičák.
Tyhle cesty po kamenech kde každou chvíli brkám jsou pro mě náročné, jsem na sebe pyšná jak to zvládám. 🙂 Zastavíme na Hvězdě kde si dám zasloužené kafe a fantu. Nedá mi to a ptám se na ubytování, ale mají plno.
Pokračujeme dál po červené kolem různých pojmenovaných kamenných útvarů . Většinou v tom ty názvy nevidím, spíš by mi šlo vymýšlet vlastní.
Netuším jak, ale podaří se mi dostat k odbočce na Zaječí rokly. Máme v plánu dojít k přístřešku Pánův kříž a chvíli přemýšlíme si to zkrátit po červené. Vyhraje ale žlutá čehož poté častokrát lituji (ty kámen!). Ale nějak se s tou cestou poperu.
Dáme rychlou pauzu u Kamenné brány, tu jsem si přejmenovala na ptáčí lebku. Mineme vyhlídku Koruna a po zelené se konečně okolo deváté dostaneme k přístřešku. Někdo tu už spí v hamace, postavím si tedy stan, kolega spí pod širákem. Na to já zatím sbírám odvahu.
Dáme si rychlou večeři a přichází zasloužený odpočinek. Před půlnocí přemýšlím, co mi to svítí do stanu a on je úplněk. Využívám tedy osvětlení k mému prvnímu nočnímu výlezu ze stanu na záchod. Zatím jsem se vždycky bála a vydržela do světla(:
Byl to pěkně náročný den a jsem ráda za nečekanou společnost. Kdybych tam byla sama možná bych u některých úseku přemýšlela ještě teď kudy to vylézt /slézt. Nechápu, že jsem spadla jen jednou.. 😅
🐾 30 km
⬆️ 995 m
⬇️ 740 m
Můra z lesa 
Napsat komentář