Můra z lesa

Dávám si dnes tradiční pomalé dopoledne na pokoji a vyrážím až po desáté. Hned na začátek lehký výstup k rozcestí Klínovec.

Zde potkávám stezkařský pár s psíkem, chvíli s nimi povídám. Vyšlápnu si na Výrovku, kde se dám do řeči se skupinkou lidí.
Dnes by mi zatím spíš šlo to povídání nežli chození (: Tím jak se stále zastavuji, dochází mě opakovaně takový podivný pán a chtěl by si povídat. Jen občas asi úplně neví co. Nese si tašku, docela mě mrzí, že jsem se nezeptala co v ní má.

Definitivně mu uteču při výstupu na Malý Jezerník. Za rozcestím Slatě mě překvapí šířka dřevěného chodníku, je to spíše dálnice.

Minu Švýcárnu a vylezu si na Praděd. Dám si zde kafíčko a borůvkové knedlíky (zatím nejlepší co jsem měla). Zaplatím si výtah na vyhlídkovou věž.

Na rozcestí U Barborky potkám dvě stezkařky s kterými dojdu k Ovčárně. Oni tu mají pauzu na jídlo, pokračuji sama výstupem k Petrovým kamenům.

Cesta k Jelení studánce mě naprosto uchvátí. Nikde nikdo, mám to tu celé většinou jen pro sebe, nádhera. Potkám jen minimum lidí v protisměru, za mnou nikdo.
Jen co zajdu do lesíka, hledám místo kam si odskočit. Nadšeně nacházím, ale zjišťuji, že mi na boty leze spousta velkých mraveneců. Rychle je zklepu. Mám jich spoustu i na batohu tak ho chci taky oklepat, ale jen co zastavím, mám zase plné boty.
Batoh návléknu jen na jedno rameno v domnění, že ho pořádně odmravenčím později. Omyl. Ty potvory jsou až za rozcestí Alfrédka. Snad čtyři kilometry mravenců, uf. Proletím to tu bez jediné zastávky. Dívám se na mapu a zjišťuji, že se blížím k rozcestí Mravencovna. Aha..
Už někdy před rozcestím Jelení zjišťuji jak moc jsou přede mnou kluci s kterými jsem se včera rozloučila. Asi okolo deseti kilometrů, přemýšlím, že je doběhnu.
Projdu skrz Novou Ves, můj pravý kotník ten asfalt úplně nedává a nenacházím místo na stan. Zkusím najít ubytování, což se podaří, ale stejně bych dnes dala přednost stanu. K ubytování nad Dolní Moravicí dojdu ve společnosti manželů s psíkem. Alespoň chvíli nemyslím na kotník.
Před ubytováním chci dát nabíjet vybitý mobil a zjistit jak daleko to mám za kluky. Jenže než se stihnu jen zastavit, zastaví u mne pán a ptá se jestli jsem ta co chtěla ubytovat. Sice jsme nebyli domluvení napevno, ale už mi je blbé odejít. Jdu se tedy ubytovat, sprcha, jídlo.. Však to znáte. Trochu jsem to opět přepřemýšlela, achjo. Navíc mě dost bolí nohy z toho asfaltu. Tejpy naštěstí ještě jakž takž drží.

🐾 35 km
⬆️ 830 m
⬇️ 1245 m