Pršet začne už někdy před druhou, tradičně mě to probudí tak hned zavírám předsíňku u stanu. Moc toho nenaspím, definitivně vzhůru jsem už někdy okolo páté. Stále prší a nechce se mi ze stanu. Okolo šesté zahajuji balení, první ve větším dešti. Povedlo se, mokrý je jen stan, tyvek a já.
Po půl sedmé vyrazíme na cestu. Vylezeme zpět na Smrk a po červené dolů do Ramzové. Ráno mi chvíli šel internet a zjistila jsem, že v Ramzovském sedle mají od devíti (pro hosty od osmi). Jsme tu po osmé, ale moc milá paní nás pouští dovnitř. Dám si kafíčko, kluci snídani. Nakonec poprosím i o horkou vodu na kaši co si nesu.
Počkáme než se vyprší mrak co je nad námi a jde se na stoupání. Těším se, jak jinak.. Z Ramzové klesneme k rozcestí Vražedný potok podél kterého i chvíli stoupáme. Dojdeme k rozcestí Pod Obřími skálami. Tady začíná první horolezecký výstup, 400 m výškových na 2 km. Krásně si to odfuním, v polovině dáme pauzičku v přístřešku. Od rána je stále zataženo, chvílemi prší a výhledy jsou za mlhou.
Když se zvedáme, mlha se k nám připojí a užíváme si chvíli i výhled. Druhou polovinu výstupu mě pohání myšlenka na kafe a kručení břicha. Nahoře mě okouzlí výhled (i když semtam za mlhou) i celé to místo. Dáme pauzičku na chatě Šerák, kafíčko a tradiční smažák. Dá se tu do mě hrozná zima, které se nezbavím ani díky mikině.
Pokračujeme výstupem na Keprník, cestou nás chytnou mini kroupy a docela silný vítr. Výhled se nekoná, všude rozlité mléko.
Slezeme dolů na rozcestí, tady mi to hodně připomíná Krkonoše. Hezké, že tam jsem byla před ani ne dvěma týdny. A pěšky došla sem. Tady se skromně pochválím a poděkuji tělu, že to jakž takž zvládá(:
Začíná i lehce svítít sluníčko, mlha je pryč a užívám si výhledů.
Vyjdeme ke Kamennému oknu, k Vřesové studánce, po žluté na rozcestí Bílý sloup a po červené směr Červenohorské sedlo. Tady dnes končím, ve čtvrtek jsem si zde zaplatila nocleh v domnění, že bude pršet až dnes večer. To úplně nevyšlo. Cestou tam ještě chvíli sedáme, dám sušit stan, boty ponožky.. A povídáme.
Kluci si v restauraci u hotelu dají jídlo, já nakonec poprosím o vodu na své Mungo Hero . Ještě chvíli kecáme a pokračujeme po svých cestách. Já směr sprcha a mytí oblečení a oni přístřešek o pár kilometrů dál.
Docela jsme si sedli, i tempem chůze (až na moje vyfuněné výstupy) a trochu mi je líto, že pokoj už mám zaplacen. Ale do sprchy se těším. Nadšeně si umyju i vlasy, ty už ani raději nebudu komentovat(:
🐾 26 km
⬆️ 1090 m
⬇️ 1159 m
Můra z lesa 
Napsat komentář