Můra z lesa

Po měsíci se vracím zpět na Stezku. Upřímně netuším jak mi to půjde, kotníky (a vůbec klouby) nemám v úplně dobrém stavu. Ale nedá mi to to alespoň nezkusit. Vrátit se domů můžu kdykoliv.
Tradičně se mnou na prvních pár kilometrů vyráží i manžel. Už ani neprotestuji proti nesení batohu a rovnou mu ho přenechávám.

Po červené dojdeme k rozcestí Trojačka kde si dáme rychlou pauzu. Nechce se nám ještě loučit, zjistila jsem, že se dá zpět k autu dostat vlakem. Tak dojdeme ještě na rozcestí Huštýn. Užívám si cestu na ultralehko, mám v batohu jen pití menší sváču. A manžel si alespoň vyzkoušel chůzi se zátěží. I do kopce.

Na rozcestí se nám, ale stále nechce loučit tak jdeme společně k poslední možnosti, rozcestí Pod Kamenárkou. Cestou tam zkoumám mapu a navrhuji ubytování na Pustevnách. Manžel tam dojede autem a já to nějak zkusím doběhnout. Potřeba oddálit loučení vyhrává.
A můj plán ujít na začátek 20 km bere za své, bude to 28 km.

Rozloučíme se tedy jen na chvíli a míjím odbočku na Velký Javorník, abych do cíle došla pokud možno bez čelovky. Někdy se tam vrátím. Jdu tedy dál po červené na rozcestí Malý Javorník, kde se napojím zpět na Stezku. A po modré dále.

Užívám si lehkých zad, batoh mi manžel doveze autem. Jen ho tedy těch 14 km nesl úplně zbytečně. 😅 Ale alespoň si to zkusil. Šla jsem kvůli němu i pomaleji tak trochu zrychlím a užívám si výhledy. Co si však neužívám, je sestup od rozcestí Pod Kyčerou. Nechala jsem mu i hůlky a tady mi to bez nich dolů moc nejde. Poslední metry raději seběhnu, což jsem naštěstí přežila v celku.
Podaří se mi minout odbočku z asfaltu. Nebýt dvou kluků s kterými se dávám do řeči ani bych si toho nevšimla. Díky!

Seběhnu do sedla Pindula, vylezu na Kaní. K rozcestí Černá Hora se hrabu jak šnek, ale povede se. Za rozcestím si dám rychlou pauzu, mám mega hlad a nevzala jsem si žádné pořádné jídlo. Ale naštěstí nám na hotelu nechají večeři, uf.

Vylezu na Velkou Polanu, kde mě to naprosto okouzlí. Krásné místo.

Při výstupu na Radhošt opět postrádám hůlky. Ale alespoň se při pauzičkách kochám západem slunce co mám za zády.

Vynechám rozhlednu (opět místo kam se určitě vrátím) i tak se kochám výhledy.

Využívám místní dálnice a nedá mi to si kousek zaběhnout. Běh na Stezce v Beskydech si tedy mohu odškrtnout(: Před Radegastem se sejdu s manželem, který mi šel naproti.

Je skoro osm a už není moc vidět. Na Pustevny docházíme za tmy. Alespoň jsem si vyzkoušela chůzi s čelovkou.
Dám si sprchu a mega porci borůvkovych knedlíků. Než je všechny sním stihnu jen říct, že to nemůžu sníst a že si nechám na zítra, ehm.

🐾 28 km
⬆️ 1635 m
⬇️ 1006 m